Jak jsme začali
Program nevznikl jako hotový koncept. Skládal se postupně, z pozorování konkrétních lidí a jejich pracovních dní, a v čase se několikrát měnil.
Odkud vznikl nápad
Prvotní otázka byla jednoduchá. Proč někteří lidé stráví v práci stejný počet hodin jako jejich kolegové, a přesto mají na konci týdne pocit, že toho stihli výrazně méně. Odpověď se zpočátku hledala v produktivitě, v seznamech úkolů a v technikách plánování.
Postupně se ukázalo, že problém často neleží v tom, co si lidé plánují, ale v tom, co se jim po cestě děje s pozorností. Plán vypadal rozumně na papíře. Realita dne ho ale narušovala v místech, která nikdo předem nezaznamenal.
První verze programu
První podoba byla mnohem jednodušší než dnešní. Skládala se z jednoho týdenního deníku a jednoho rozhovoru na konci. Ukázalo se, že týden je krátká doba na to, aby se dal odlišit náhodný výkyv od skutečného vzorce.
Zároveň se objevil další problém. Lidé si zapisovali spíš to, co si mysleli, že by měli zapsat, než to, co se skutečně dělo. Bylo potřeba upravit způsob záznamu tak, aby byl rychlejší a méně náchylný k dodatečnému přikrášlování.
Nešlo o to najít jednu velkou příčinu únavy. Šlo o to všimnout si deseti malých věcí, které se opakují každý den.
Co jsme upravili na základě zkušeností
Záznam se prodloužil na dva až tři týdny, aby zachytil i běžné výkyvy, jako je náročnější pondělí nebo klidnější pátek. Přibyla také krátká škála pro zaznamenání míry soustředění, ne jen typu činnosti.
Rozhovor na konci se rozdělil na dvě části. V první se popisuje, co záznam ukázal. Ve druhé se hledá jedna, maximálně dvě úpravy, které dávají smysl vyzkoušet. Cílem nikdy nebylo měnit celý pracovní den najednou.
Program dnes
Dnešní podoba programu navazuje na tyto úpravy a doplňuje je o pravidelné webináře, které rozebírají jednotlivá témata podrobněji, od porad po práci s notifikacemi. Struktura zůstává stejná: nejdřív pozorování, pak drobná úprava, nakonec ověření, jestli úprava dávala smysl.
Program se dál upravuje na základě toho, co se v jednotlivých bězích ukazuje jako užitečné. Nejde o uzavřený, jednou daný postup, ale o metodu, která se průběžně zpřesňuje.
